Nissan Patrol GR 3.0 Power Wagon Y61
Po hodně, hodně dlouhé době vás zase všechny zdravím, jak jsem již psal v minulém článku před deseti dny :-( tak řeším nějaké osobní problémy. Respektive jsme se jako rodina rozhodli že bude nejlepší prodat všechny nemovitosti z dědictví. To možná nezní nijak hrozně ale aby se zvedla hodnota musí se rekonstruovat můj byt. Čili se na konci prázdnin stěhuji do podnájmu. Bude to těžké, po 24 letech v obrovském bytě v centru města jít ve 4 lidech do 80metrového bytu. Hlavně nevím kam s věcma :D Ale co už, další životní etapa začíná a za pár let až budou peníze na účtu, a znásobeny investicemi tak se budu dívat po novém vlastním bytě, či pozemku vhodnému na stavbu.
Nissan Patrol GR 3.0 Y61
Tohle "autíčko" bylo po mnoha let jako moje láska. Strávil jsem v něm krásné časy se svým otcem. Vozilo nás skoro po celém světě, a vždy zvládlo pohodlně dojet.
Technické specifikace v základu :
Motor - 3.0 diesel s turbem ( 118kw 160hp)
hloubka brodění 900 mm
Nájezdové úhly - 39° / 41°
Boční náklon 48°
Světlá výška 215mm
Auto skoro ihned poté co před velkou řádkou let přijelo před náš dům prodělalo několik úprav. Mezi prvními z nich bylo zvednutí výkonu. Šlo o chip tuning, vetší turbo, chladič, lepší svíčky a ostré vačky. Po těchto úpravách mělo auto naměřeno 230hp.
Další hlavní úpravy byli zaměřeny na podvozek, auto dostalo nové odpružení a světlá výška byla zvětšena na téměř na 50cm. (V případě nutnosti se pod autem dalo pohodlně spát :D ) Byla vyměněná hnací hřídel za pevnější, ale o hodně lehčí. Netrvalo dlouho a vyměnily se i sériové uzávěrky diferenciálu, ten byl další na řadě. Také se vyměnila palivová nádrž, kapacita té nové byla 130 litrů.
Poté vůz prošel pár "kosmetickými" úpravami - zvýšené sání, pevnostní nárazníky, zahrádka, držáky na naviják vpředu i vzadu. Světla Hella a střešní led panel. V interiéru přibyla vysílačka napojená na zesilovač. Přidělalo se několik zásuvek, a pevné trafo.
Po městě či expedicích po suchém terénu bylo auto obuto na MICKEY THOMPSON Baja ATZ P3 , při expedicích do bažinatých lokalit se přezouvalo na Interco TrXus Mud Terrain Tires super swamper.
Patrol s námi naštívil Austrálii, Finsko, Nový zéland, Norsko, dovezl nás na Ural ale většinu času trávil v Ukrajinských lesích. Nikdy nás nenechal v trapu. Jel do posledního dechu, jednou na Ukrajině jsme se málem převrátily na svahu a kutálely sudy až dolů do údolí plného kamenů a vody. Při jedné cestě se nam servaly šrouby na zadním pravém kole a to doslova upadlo. Na druhou stranu při cestě přes Austrálii celé koloně aut docházelo palivo, z šesti aut bylo pět dieselů. Co vám budu, Austrálie....Když jsme po několika hodinách konečně přijeli do jedné vesnice. Řekli nám že nafta přijede až za týden. Nebyl čas na čekání, takže do nádrží aut se nalila nafta do kamen. Auto jely, funěly a kouřily jako lokomotiva. Maximální rychlost okolo třiceti kilometrů za hodinu a otáčky v rudých polích. Patrol to zvládl.
Na jiné výpravě se nám ho podařilo utopit, poté co nás vytáhly jsme vyměnili svíčky a autobaterii. Auto po chvilce kuckání naskočilo.
Vzpomínám si když jsme v zimě brázdily ruské hory, po příjezdu do jednoho motelu kde jsme se měli ubytovat nám řekli aby jsme auta zaparkovaly po stožárem na kterém vysela vlaječka připomínající reflexní vestu. (Ona to dost možná i byla ta vesta) Druhý den jsme toho nelitovaly, auto přes noc zapadla tak že nebyla vidět.
Patrol nás dokázal dokonce protáhnout i trasou závodu Ladoga Trophy v ruských Ladoškých jezerech.
Toto auto pro mě nebylo jen stroj, bral jsem jako živou bytost. Miloval jsem její zvuk, když znělo špatně měl jsem pocit že ho něco bolí. Když se člověk vyhoupnul do obrovských kožených sedaček a zavřel dveře s hlubokým "duc" věděl že i kdyby jen jenom na nákup cesta bude zábavná, klidná a příjemná. Klimatizace byla schopná během chvilky z auta udělat chladírenskou dodávku a topení mohlo sloužit jako horkovzdušná trouba.
Ovšem stejně jako všechny auta, měl i Patrol svoje mouchy. Byl to prostě kolos, parkovat sním v centru města bylo podobné jako se snažit operovat pomocí tesáku. Jízda v něm nebyla zrovna nenápadná, a při tankování plné jste přemýšleli o investici do ropné rafinérie. Auto nebylo zrovna lehké, a o to co je Aerodynamika slyšelo možná tak když jelo vedle letiště. Díky tomu byla jeho spotřeba docela kolosální. Dostat se na dvacet litrů nebylo vůbec problém. To byl i jeden z faktů proč jsem se sním po smrti otce musel rozloučit. Bylo to těžké.... A do dneška když zahlédnu pořádný offroad udělá mi to úsměv na tváři ale zároven smutek.
Až bude čas, pohrabu se v tunách fotek a najdu i nějaké z dalších destinací