Mé malé a velké radosti

Jednou z mých největších radostí, a to jistě všichni víte (nebo alespoň matně tušíte), je můj tříletý psí kamarád Remy. Ano, už mu jsou tři. Před pár dny oslavil své třetí narozeniny. Tak mu aspoň ze slušnosti v duchu pogratulujte.

Stejně je to zvláštní, jak člověk dokáže přilnout k nějakému zvířeti, které nedělá nic jiného, než se tváří děsně roztomile, vysává mou peněženku a chtě nechtě ničí určité části domu (Remy nic neničí záměrně, ale občas prostě škrábe na dveře, otřepe se a lítá z něj bahno apod.). I přesto mé srdce zaplesá, kdykoliv se na něj podívám. Cítím neuvěřitelnou radost. Štěstí, že ho mám. Musím k němu většinou jít a obejmout ho. A má radost se ještě znásobí. I když mě naštve, nedokážu se na něj zlobit příliš dlouho. Maximálně pár sekund. A pak je mu všechno odpuštěno. Mám radost, že Remy vstoupil do mého života. Mám radost, že takový úžasný pes existuje. A mám radost, že Remyho miluje i můj přítel. Ještě aby ne, když jsme si ho pořídili společně, ač na můj popud.

Co jiného mi dělá radost? Spoustu věcí. Pokusím se vyjmenovat aspoň některé z nich.

Hudba
Ta mi dokáže neskutečně zlepšit náladu. Občas mám náladu normální, ne-li pochmurnou, ale pak si pustím nějakou veselou písničku a má nálada se zničehonic obrátí o 180 stupňů. Hudba je pro mě i múzou. Většinou bez ní nedokážu psát, ani tvořit nic kreativního. Dokonce jsem se při hudbě dříve i učila. Rozhodně pro mě byla méně rušivá než okolní zvuky.

Psaní
Již od dětství jsem měla neskutečně bujnou fantazii. Nejdříve jsem psala básničky, prvně vcelku podivné, pro někoho úsměvné, poté romantické. V deváté třídě jsem přesedlala na psaní příběhů. Psaní v kombinaci s hudbou pro mě představuje něco, co se asi slovy vyjádřit nedá. Je to dvojnásobná radost, protože kombinuje dvě mé oblíbené činnosti. Je to prostě…. kouzelné. Při psaní dokážu prožívat mnou vymyšlené okamžiky, vcítit se do svých postav. Bojím se, když se bojí ony. Jsem šťastná, když jsou šťastné mé postavy. A prožívám smutek, když se jim stane něco špatného (ale přesto určitým podivným způsobem zároveň cítím i radost, dává to vůbec smysl?).
Ráda věci přepisuji a přemýšlím, jak by daná scéna mohla pokračovat. Mé tři oblíbené postavy, které jsem si vytvořila v deváté třídě, se jmenují Sára, Alex a Max (po smyšleném Maxovi byl pojmenován i Max skutečný, německý ovčák/husky Max). S chutí se s nimi znovu setkávám v mém imaginárním světě. Hudba mé pocity ještě znásobuje. Miluji psaní. Převážně příběhů, ale vlastně mi nedělá problém napsat článek téměř na jakékoliv téma, o kterém alespoň něco vím. Preferuji však psaní příběhů. Psaní je mou radostí. Psaní je mým štěstím.

Příběhy
Co bych to byla za psavce, kdybych nemilovala příběhy ostatních? Dobrá kniha, film či seriál mi dokáže přinést spoustu radosti. Miluji čtení knih. V poslední době to sice trošku zanedbávám. Tento rok jsem přečetla zatím jen asi 8 knih, ale i tak jich pravděpodobně přečtu více než rok minulý, takže i to mi přináší radost. Dojemná scéna v seriálu mi také přinese spoustu radosti. Ráda se vžívám do pocitů hlavních hrdinů a prožívám to s nimi.

Jídlo
Myslím, že tahle kategorie nepotřebuje příliš vysvětlení. Dobré jídlo přináší radost převážně mému žaludku, ale zlepšuje i mou náladu. Když jsem hladová, jsem totiž občas dosti protivná. Přítel si ze mě většinou, když jsem protivná, dělá srandu a ptá se: „Ty máš hlad, že jo?“ A má odpověď je ve většině případů ANO. :D

Představy o budoucnosti
Jsou věci, které si přeji, o kterých sním. A myšleny na ně, na to, že by se má přání jednoho dne mohla stát skutečností, mi přináší neskutečnou radost. Těším se, až dostavíme domeček, a budu tam mít svůj malý psací pokojíček, kde mě nikdo nebude rušit (to je pravděpodobně jen mé zbožné přání, protože mě určitě bude rušit přítel či Remy). Těším se, až si tam Remy bude moci lítat na zahrádce. Mám radost i za něj. Možná mě nazvete šílenou, ale je až neskutečné, jak člověk při stavbě domu myslí na psa. Kachličky či parkety jsou zavrhnuty, všude lino, aby mu to neklouzalo a nás nerušil klapavý zvuk jeho drápů. Velká zahrada, aby si mohl běhat a hrabat.

Co jiného mi ještě přináší radost? Další miliarda maličkostí. Mám radost, když se mi něco povede. Mám radost, když má radost Remy. Když ho naučím nový trik a on ho pořád předvádí, aby dostal pamlsek. Mám radost, když se něco podaří mému příteli (ten je samozřejmě také mou radostí). Měla jsem radost, když jsem mou maminku na její padesáté narozeniny mohla vzít k moři, které viděla poprvé v životě. Mám radost, když se na někoho usměji a on mi úsměv oplatí. Mám radost, když se mi při stavbě domečku povede někde ušetřit peníze. Mám radost, když mi váha ukazuje o kilo méně, a přitom jsem se celý týden živila pizzou a burgery. Mám radost, když se můžu poňuňat s cizím psem. Mám radost, když svítí slunce. Mám radost, že jsem objevila Steemit (tedy spíše má sestra, ať neřekne, že jí kradu zásluhy. Jedna její oblíbená veganská YouTuberka o tom mluvila, a tak jsme se tu ocitly) a tuhle skvělou komunitu.

Zdroj obrázku: pixabay.com a můj foťák :)