Jak se dali dohromady aneb jak to vlastně všechno začalo :)

Za sedmero horama se nachází vesnička jménem Laskavec. Vesnička je jako malovaná. Takový malý ráj na zemi. Na jednom konci vísky stojí velký stavení. Tam žijí společně se sedlákem kocourek Mourek a kočka Mína. Když je venku pěkně, rádi si Mourek s Mínou hrají na zahradě. Honí se, lezou na stromy a když jsou utahaní lehnou si do stínu a oddávají se spánku.
Jednoho takového letního dne Mourek zpozoroval, že se něco nezvyklého děje kousek od nich. Země se začala nadzvedávat až se udělala hromádka. Kocour na to kulil oči a hned se šel podívat na tu záhadnou věc. Chvíli to očmuchával a pak ten kopeček párkrát packou rozhrábl. Tu se odněkud ozval hlas. Nejprve sotva slyšitelný, ale postupně přidával na síle.
" U sta žížal a jednoho mravence kdo mi to ničí moje dílo?" ozýval se naštvaný hlas.
A tu najednou něco na ničitele Mourka vystrčilo černou hlavu.
Hlava párkrát zamrkala a povídá: " Co seš ty zač?"

Pixabay.com - CC0 Creative Commons

Mourek se nejprve nezmohl překvapením ani na slovo. Po chvíli se, ale rozpovídal:
" Sem Mourek a ty ses vyhrabal na našem území. Nevěděl jsem, že tohle je tvoje bydlení. Jestli chceš pomůžu ti ho postavit znovu."
" To nevadí. Já jsem krtek Krtík a bydlel sem tady kousek na poli, ale chtěl sem zkusit něco nového tak sem tu. Snad to nevadí. Mohli by jsme být kamarádi?"
" Klidně Krtíku támhle je Mína moje kočičí kamarádka. A začal na ní dorážet, aby se vzbudila a pozdravila jejich nového kamaráda.
Od tohoto dne se z nich stali dobří přátelé. Každý den se sešli na zahrádce a prováděli lumpárny a nebo si jen tak povídali. Byly to pěkné dny plné radosti a veselí. Tu si Mourek jednoho dne povšiml, že Krtík je stále a stále víc posmutnělí. Snažil se ho rozveselit, ale moc mu to nešlo.
Kocourek už to nevydržel a zeptal se ho:
" Proč si tak smutný? Stalo se ti něco?"
" Ne nestalo jen je mi smutno. Ty máš Mínu. Sousedovic kvočna má Pepýse a já nemám nikoho. Tu se mu v očičkách zaleskly slzy a proto, aby to Kocour nezpozoroval začal se hrabat zpět do nory.
Kocourovi to, ale nešlo z hlavy a proto večer když se společně s Mínou tulili na seně na půdě povyprávěl dnešní rozhovor Míně.
Oběma jim bylo Krtíka líto. Chtěli mu pomoci. Tu kočičku osvítil nápad.
" Víš co tam u velkého smrku v tom stavení s červenou střechou přeci bydlí starý kocour Felix ten určitě bude vědět kde hledat kamarádku Krtíkovi. Hned zítra ho musíme navštívit."
" Máš pravdu hned zítra tam zajdeme." přikyvuje kocourek.
Jak řekli tak udělali.
" Dobrý den strýčku Felixi. Moc by jsme vás chtěli poprosit o radu. Náš kamarád krtek Krtík je velmi smutný. Chtěl by najít svoji kamarádku a zatím se mu to nedaří. Nevíte o nějaké?" mluví Mína.
Felix se na chvíli zamyslí a pak praví: " Myslím, že u potoka nedávno jedna krtice bydlela. Tam co stojí ty tři vrby. Zaběhněte se tam rychle podívat."
" Děkuje strýčku. My už běžíme, doufejme že tam ještě bude." volá Mourek a oba mizí z Felixova dohledu.

Pixabay.com - CC0 Creative Commons

Už z dálky vidí známou hromádku hlíny. Přiběhnou k ní a začnou křičet: " Halo halo je doma někdo?"
" Šmankote co se děje vykoukne černá hlava s barevnou mašlí."
" Ahoj. Jsem Mína a tohle je Mourek bydlíme kousek odsud a máme kamaráda krtka. A ten je poslední dobou moc smutný že nemá svojí kamarádku. Nechtěla by jsi se s ním seznámit?"
" A víte že jo. Jmenuji se Krtinka a tenhle barák mi leze na nervy. Nejsem technický typ a trošku se mi to tady sype na hlavu. Můžeme jet hned? Mourku prosím sehni se já ti vylezu za krk a opatrně mě ke krtkovi dovezeš."
Jak Krtinka řekla tak udělali. A ještě ten den se Krtík s Krtinkou dali dohromady. Od té doby byli všichni štastný a schází se na zahrádce dodnes.