Kolumbie 5.část protest na Panamerikaně, poutní dechberoucí místo Las Lachas
O naší cestě na hranici s Ekvádorem, jak to dopadne, když je přímo na Panamerikaně protest a na závěr Kolumbie sladká tečka. Pro mě silné místo, kde se kdy si událo zjevení Panny Marie. Vydržte až do konce příběhu ;).
Můj marod, zkoušíme auta zastavit různými metodami :D
Cesta z Cocora na jih a do Ekvádoru. U hranic návštěva poutního místa Las Lachas. To, že je poutní jsem ani netušila. Prostě na netu vidím fotky a doporučení a jedu tam.
Dostat se na tohle místo je výzva. Stálo nás hrozně času. Bohužel kvůli tomu nebudu mít na Ekvádor dost času.
Z Cocora jsme s Jardou vyrazili dosti pozdě. Na Couchsurving nikdo neodpověděl a hostel se mi tady za dva nechtělo platit. První auto s náma dost zajelo směr Armenia, tak se bohužel musíme vracet na dálnici, chudák Johny s tou nohou moc chodit nemůže. Jedná žena na motorce zastavila a dala mi tašku s vodou, sušou a pečivem. Tím pečivem jsem nakonec podarovala tři mladé Venezuelany. Jeden stop nás hodil zpět a druhý, ten byl boží. Konečně i někdo s kým si popovídáme anglicky. Američan tu žijící. Dokonce nám nakoupil hromadu ovoce.
Dál už jsme se nedostali, stop bída, nikdo se nezželel nad Jardy nohou. Naštěstí ho napadlo mě poslat ať se optám, zda mužem postavit stan na pozemku školy. Tam sice ne, ale hned nám domluvili zahradu naproti. Na ráno nás pozvali vedle do restaurace na snídani a místo stanu jsme spali na zemi v kanceláři.
Aby těch zázraků nebylo málo, ráno si nějací chlapíci Jardu odvedli.
Doporučuju si tohle pročíst z jeho pohledu u něj na blogu. https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=1047988832038107&id=189285384575127
Vzali ho k doktorovi, který mu hmatem, u kterého viděl prý boha, nohu narovnal. Ptal se kolik je chlapíkům dlužnej. Prý nic, já pomohl tobě a příště ty pomůžeš někomu dalšímu.
Po velké snídani a hromady vypitého cacaa vyrážíme. Moc to nejde a když, posouváme se jen o pár km.
Nakonec nás bere jeden pán k městu Tuluá. Za dnešek jen 90km. Jsem myslela, že budem pokračovat, ale stop nešel a stmívalo se brzo. Chudák Johny musel s nohou nějaký ten km ujít. Dali jsme si něco k pití a poptali se na kemp. Nakonec opět kemp dosti punkový, mě nejde zabodnout tyčka, až s ní skoro hodím. Dneska po dlouhé době nervy na dranc. Už toho bylo na mě nějak moc. Moje duše toužila po nějakém romantickém místečko a ne tam, kde jsme byli.
A to jsem myslela, že do Ekvádoru dojedu max za 2dny, herdek filek, to moc času na něj nebude.
Další den jen 140km do Santanderu, poslední stop byl vtipnej. Koupil Jardovi bílé boty :D. Pak nás ještě pozval do pekárny. Cestou jsme různě od lidí dostali dohromady 30000 asi 10$.
Jdem spát na podlahu k bomberos. Díky bohu za pračku, po ní jsem volala hodně dlouho, hlavně kvůli Jardovi. Za skoro 3$ stála za to.
Autobusy mírně nacpané
Když jsme to s Johnym vzdali a rozdělili se, tak jsem až do Popoyanu jela na 4 motorkách. Té poslední pichla guma, tak jsem pokračovala dál. Zastavil mi zvláštní muž, že prý jede dokonce až k velkému městu u hranic. Nechám se zlákat být po 5hodinach až tak daleko, i když už bude tma, ono to nějak dopadne. Taky že dopadlo :D, před 22 večer nás zastavili policajti, důkladnější prohlídku jsem nezažila, rozmontování snad každý šroubek. Jeden policajt mohl oči na mě nechat. Díky tomu setkání už tuším, že mám problém s hledáním místa na spaní. S pár slovíčky španělštiny, co rozumím, chápu, že mi ti dva berou berou do hostelu. Jejich představu, že s nima spím v jedné posteli bortím, vím že se vyspím raději na zemi.
Ráno se snažím dospat, ale moc mi to nejde, jdu v trochu zombie módu stopovat, našlapala jsem asi 6km než jsem se dostala někam dál. Mezi tím mě vzal divný týpek, rázně jsem odmítla si sednout dopředu a celá šťastná, že jede jiným směrem. Musela jsem ho dost ignorovat, aby autem odjel. To město je hnus, jak pijavice, co mi vysává energii. (Pasto) Vyhněte se mu, pokud můžete. Díky bohu, že další stop byl zlatý.
Město u hranic Ipiales
I Baťa sem našel cestu
Po nákupu potřebného jsem vyrazila pěšmo směr Las Lachas, asi 6km (na poslední 3 už mě nabrali)
Jít pěšky stálo za to, příroda u hranic je fakt kouzelná příroda.
Dorazila jsem, o Jardovi žádné zprávy..okukuju okolí, možnosti přespání. Kostel(katedrála) mě mile překvapila, čekala jsem tak trochu kýč, zřejmě po zážitku se Solnou katedrálou.
Vodopád z jedné strany
Ze strany druhé katedrála
Hlavní interiér, několikrát za den tu mají mši.
Na spaní se našel skvělý plácek! Hned pod tímhle krasavcem, večer jsem na něj koukala, za ním hvězdy. Jarda nikde a společnost mi dělal jeden mladej žurnalistika z Bogoty
Výhled kousek od spacího místa
Noční výhled, katedrála hrála všemi barvami
Nedalo mi to a šla jsem objevit, co mají v muzeu.
Tam jsem zřejmě vešla do neveřejného prostoru, samozřejmě nevědomky..
A zůstala jsem pár, to bylo tak magický..
Vtipný bylo, že tam byl jeden, co se pravděpodobně učil řeč na tabletu a druhý, který tam zalezlej koukal na film a hrozně se chlámal.
Jardovi jsem jasně napsala, že tohle prostě nesmí minout, já sice už měla být dávno v Ecuadoru, ale že tu na něj počkám.
Naštěstí přijel, tak jsem mu tu nádheru ukázala..
K večeři jsem uronila guacamole, co jsem už dlouho slibovala. Jen co jsme zalezli do stanu, pořádně sprchlo, tak nás čekala návštěva..
Se k nám večer nastěhoval a ráno smutně koukal.
Příště už se můžete těšit na Ecuador.:)
#solocestování #sologirltravel #travelaroundworld #hitch-hiking #stopem #Columbia #LasLachas #hiking #adventure #catedral #Pasto
Má Fcb page www.facebook.com/nastopu
Ať víte o nových příspěvcích :) případně tam sdílím i aktuální stav, kde se nacházím.
Předchozí příběh
https://steemit.com/cocora/@hippieprincess/kolumbie-4-cast-hike-cocora-park-do-4000m-n-m-v-kroksech-a-hol