“Výlet”

Dnes jsem se byla zase podívat ven. A zase tak nějak z donucení. Už si nepamatuju co jsem tu psala a co ne, tak kdyby něco tak nic:)
Každopádně jednou za měsíc až dva měsíce chodím na krev. Vždycky to (klepu to) dopadlo dobře, za což jsem hrozně vděčná a neuvěřitelně šťastná. Nicméně o co jde. Když tam člověk příjde, tak může sledovat všeobecné klima, pozná jestli se rozdávaly dobré nebo špatné zprávy. Dneska se bohužel rozdalo pár špatných zpráv, které nepovedou k životu, ale ke smrti. Šlo o poměrně mladé lidi. Stává se to a stává se to každý den a každého kdo tam chodí to tak nějak zdrtí i když se osobně nemusí znát. Na lékařích a sestřičkách to jde taky vidět. Radují se spolu s pacienty anebo jsou úplně rozšlápnutí a slzaví. Musí to rychle zadupat někam do hloubky a pak až je čas to nějak zapracovat. Tak to prostě je, takže ačkoliv já jsem zdravá a výsledky mám fakt skvělé ( znova klepu), tak jsem odcházela v takovém mírně rozpolceném rozpoložení.
Člověku se honí hlavou kopa věcí. A říká si jestli tu šanci co dostal využívá a dělá maximum. Jestli ty strachy a obavy jsou třeba, jestli není načase vzít strach ze života a nechat ho jít. Protože někdy se stane, že člověk má prostě strach žít. Toto taky prostě takhle je. Každý reaguje různě. Já se stáhla a zapoměla jsem jaké to je být bezstarostný, dospěle bezstarostný. Možná je na čase, abych zase začala být dospěle bezstarostná . Kdo ví. Člověk totiž lehce zapomene na to kým je, čím si prošel a že to za pomoci ostatních lidí zvládnul. Nechá se ušlapat a přesvědčit, že nestojí za nic. Stáhne se, zmenší a zapomene, že je S PROMINUTIM KU*VA DOBREJ a že by na to neměl zapomínat a měl by žít a neřešit věci, které si to nezaslouží.

Jen teda teď chodím kvůli jiné věci než je onkologický problém, který jsem teda měla dříve , ale naštěstí (miliardakrát klepu) jsem se vyléčila a jsem zase opakuju ultramegamoc nejvíc šťastná.
Jestli jsem to už psala, tak se omlouvám, ale zas opakování je fajn, ono to může ledaskoho nakopnout a může mu pomoct se dostat z ledasjaké trudnomyslnosti:)

Každopádně jsem si v návalu euforie a rozpolcení prolezla boční uličky s krámkama a koupila si nějaké drobnosti k malování, mno a v tom mém euforickém stavu, jsem koupila jednu špatně, ale vem to čert, využiju ji, stejně jako kopu dalších omylů, které se mi čas od času podaří koupit:)
A taky jsem šla kolem jedné krásné fasády, ale nemohla jsem ji vyfotit, protože by mi asi všechno popadalo a kdybych ty věci odložila jistě by se našel nějaký šikulín s rychlýma nohama....škoda no. Fakt nádhera